Kolikrát už jste slyšeli větu: „Toto očkování je pro seniory zdarma.“ Na mě působí asi jako červená muleta na býka. Není to tím, že bych byla nepřející. Jsem pro dostupnou péči pro seniory. Ta vakcína ale prostě není zdarma. Někdo ji vyrobil, někdo dopravil a někdo musel správně skladovat. Pak ji koupil a v ordinaci aplikoval lékař. A pojišťovna to celé zaplatila. Nic z toho se nestalo z dobré vůle lékaře – jen jsme účet neobdrželi přímo v ordinaci.
V Česku máme tendenci říkat, že zdravotnictví je zdarma
Možná si říkáte, že je to zbytečné slovíčkaření. Není. Protože to, jak o věcech mluvíme, ovlivňuje to, jak je vnímáme. A u nás v Česku pořád mluvíme o zdravotnictví jako o něčem, co je zdarma. Vytváříme tím ale dost nešťastnou představu o tom, jak celý systém funguje. A podle toho ke zdravotní péči často přistupujeme.
Jenže ono je to celé docela drahá sranda. A platíme ji všichni. Česká zdravotní péče stála v roce 2024 podle Českého statistického úřadu téměř 697 miliard korun. To je 8,6 procenta HDP a přibližně 64 tisíc korun na každého obyvatele za rok. Na takové „zdarma“ už potřebujete poměrně velkou peněženku. [1]
To, že za lékařskou péči neplatíme v ordinaci, neznamená, že je zdarma
Většinu nákladů hradíme společně prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění a dalších veřejných zdrojů. Část platíme přímo. Ani tvrzení, že u nás neexistuje spoluúčast, totiž není přesné: domácnosti v roce 2024 vydaly za zdravotní péči ze svého 94,5 miliardy korun, přibližně 13,6 procenta celkových výdajů. Patří sem doplatky i plně soukromé výdaje za léky nebo část stomatologické péče. [1, 2]
U velké části hrazené péče ale v okamžiku ošetření žádné peníze nevytahujeme. A to je obrovská výhoda, ale i slabina našeho systému. Jen málo lidí má totiž představu o tom, kolik za danou péči vlastně pojišťovna zaplatí. Dívali jste se někdy na výdaje za vaši péči? Drtivá většina lidí to nikdy neudělala.
Když změníme narativ, možná si začneme lékařské péče více vážit
Jsem vděčná, že jsem ve své praxi nikdy nezažila to, co vídám v amerických seriálech: pacienty, kteří šetří inzulinem, aby jim déle vydržel, nebo si berou půjčky na léčbu. Rozhodování o léčbě bývá dost složité samo o sobě. Nedokážu si představit, že bych s pacientem musela vedle účinnosti, rizik a toho, co zvládne, řešit ještě další proměnnou: jestli si doporučenou léčbu vůbec může finančně dovolit. Jsem ráda, že taková rozhodnutí dělat nemusím. A nechci to brát jako samozřejmost.
O to víc bych si přála, abychom o této výhodě mluvili přesně: péče je hrazená z veřejného zdravotního pojištění. Má svou cenu a společně se na ni skládáme.
Máme přitom hodně co chránit. Podle přehledu OECD z roku 2025 je Česko nad průměrem členských zemí v sedmi z deseti vybraných ukazatelů dostupnosti a kvality péče. Například třicetidenní úmrtnost po infarktu vychází příznivěji než průměr OECD. To neznamená, že jsme nejlepší ve všem: v délce života i úmrtnosti na léčitelné příčiny máme stále co dohánět. Ale představa, že české zdravotnictví nefunguje, jednoduše neodpovídá realitě. [3]
A já tak nějak věřím, že by k tomu přispěla i drobná změna našeho slovníku. Kdybychom místo „očkování zdarma“ říkali „očkování hrazené z veřejného zdravotního pojištění“. Možná by pak pacienti přestali tvrdit, že máme v Česku zdravotnictví zdarma. A začali si ho více vážit.
Tento článek má pokračování. Chcete si ho přečíst?
1. [ČSÚ: Výdaje na zdravotní péči, data za rok 2024, aktualizace 24. 9. 2026](https://csu.gov.cz/vydaje-na-zdravotni-peci).
2. [ČSÚ: Zdravotní péče v roce 2024 stála 64 tisíc korun na osobu](https://csu.gov.cz/produkty/zdravotni-pece-v-roce-2024-stala-64-tisic-korun-na-osobu).
3. [OECD: Health at a Glance 2025 — Czechia](https://www.oecd.org/en/publications/health-at-a-glance-2025_15a55280-en/czechia_3f532d88-en.html). Ukazatele mají různé referenční roky; rok 2025 označuje vydání publikace.
