> ## Content Index
> Fetch the complete content index at: https://magazin.csmedical.cz/llms.txt
> Use this file to discover other available public pages before exploring further.

# Někde mezi pacienty, dětmi a atestací jsem to pořád já: ze života lékařky a mámy Radky Světlíkové
- URL: https://magazin.csmedical.cz/nekde-mezi-pacienty-detmi-a-atestaci-jsem-to-porad-ja-ze-zivota-lekarky-a-mamy-radky-svetlikove/
- Published: 2026-10-16T11:00:46.000Z
- Updated: 2026-10-16T11:00:46.000Z
- Description: Pacienti, děti a těsně před atestací – na první pohled recept na vyhoření. Radka Světlíková ukazuje, že jde být mámou i lékařkou. Jen si musí člověk přestat dokazovat, kolik toho zvládne sám.
- Author: Radka Světlíková
- Tags: Kariéra zdravotníka, Lékaři, Work-life balance, Ze života lékařky

Možná podle titulku čekáte příběh ženy, která nestíhá. To jste ale na omylu. Je to příběh lékařky, která si poskládala život a práci tak, aby nemusela slevit ze svých ambicí. Plný naděje pro všechny lékařky, které se bojí, že s příchodem dětí budou muset svou kariéru odsunout na vedlejší kolej.

---

**Je pět ráno a já sedím u počítače.** Normálně jsem touhle dobou v koupelně. Někde mezi líčením a oblékáním piju „první půlku ranní kávy“ a chystám snídani pro děti. Kolem půl šesté už většinou slyším cupitání maličkých nožiček a: *„Dobré ráno.“* 

Vždycky jsem byla ranní ptáče. Vstát na první zazvonění budíku považuju za svou malou superschopnost. Většinu věcí stihnu připravit v klidu, a pak se můžu naplno věnovat dětem. Navíc nesnáším hektické odchody. 

Dneska ale v koupelně nejsem. Místo toho rozespale mžourám do monitoru. Celou noc jsem prakticky nespala. A dcera taky. Bolel ji zub a usnula až nad ránem. S ohledem na symptomatologii **tuším průšvih, který se bez akutní návštěvy zubaře neobejde.** Takže koukám do objednávkového kalendáře a přemýšlím, co s dnešními pacienty. Jednou týdně totiž docházím do soukromé kardiologické ambulance a hádejte co – zrovna dneska tam mám být. 

## V nemocnici mě narozdíl od malé soukromé ambulance má vždycky kdo zastoupit

**Kdyby to byl můj běžný pracovní den v nemocnici, je organizační situace paradoxně jednodušší.** Jednoduše zůstanu s nemocným dítětem doma, protože mě má vždycky kdo zastoupit. **V ambulanci je to jiné** – běžné i výjimečné prohlídky po (ne)plánovaných hospitalizacích, titrace léčby, kontroly výsledků vyšetření a určování dalšího postupu, vstupní vyšetření, na která pacienti leckdy čekají několik měsíců…

**Otevírám tedy vzdálený přístup,** za který jsem v tenhle moment o něco víc vděčná než obvykle. Něco zkontroluju online, někomu vystavím žádanku na odběry nebo doplňující vyšetření. Jinde zatím stačí natočit EKG, které si můžu prohlédnout na dálku – fyzickou kontrolu pak uděláme později. **Většinu pacientů ale musím přeobjednat úplně.** Přesouvám termíny, posílám zprávy, píšu žádanky a snažím se z dnešního dne vyrobit něco, co bude alespoň trochu fungovat. Hotovo. Zaklapnu počítač. Jedno dítě odvezu do školky, s druhým spěchám na ošetření bolavého zoubku. Neštěstí je zažehnáno (tímto zdravím naši úžasnou zubařku Toničku!) a zbytek dne intenzivně pečuju o malého maroda. 

O dva týdny později sedím v ambulanci. Vlastně právě v den, kdy jsem se rozhodla napsat tenhle článek. Nad rámec běžné ordinační doby mě čekají i pacienti, které jsem tehdy musela přesunout. Takže doháním deficit. Všichni se nakonec dočkali svého vyšetření, já mohla s dcerou zůstat doma a můj zaměstnavatel nepřišel o odvedenou práci. Prostě win-win situace.

## Jsem ráda, že i ve zdravotnictví existují různé možnosti, jak si poskládat práci

Při tom všem mi znovu dochází, jak moc mi právě tato flexibilita a zkrácený úvazek vyhovují. **Práce jsem neudělala méně, jen jinak.** Rozhodně nemám pocit, že bych s příchodem dětí ztratila profesní ambice. Možná se za ty roky jen trochu proměnily. Ale to koneckonců nemusí souviset jen s mateřstvím – člověku je o pár let víc, pozná svůj obor zevnitř a lépe zjistí, co ho opravdu baví, co ho naplňuje a kam se chce posunout. **A možná právě proto mi čím dál větší smysl dávají různé možnosti, jak si lékařskou práci v různých obdobích života poskládat.** 

## Nejvíc mi teď vyhovuje kombinovat úvazek v nemocnici a soukromé ambulanci

Aktuálně kombinuju úvazek v nemocnici a v soukromé ambulanci. A čím déle tuhle kombinaci mám, tím jasněji vidím výhody obojího. **Nemocnice mi dává něco, co bych velmi nerada ztratila: velký provoz, kolegy po ruce, možnost konzultovat, učit se, vidět komplikované případy, získávat zkušenosti a skills, ke kterým bych se v malé ambulanci vůbec nedostala.** A taky zastupitelnost. Když vám ve dvě ráno onemocní dítě, je obrovská úleva vědět, že nemusíte ráno v panice obvolávat dvacet lidí. Jste součástí týmu a kolegové vás podrží. 

**Ale i soukromá ambulance má svá velká plus. Své pacienty znáte osobně.** Většinou přesně víte, kdo k vám ten den přijde, a můžete se na to v klidu připravit. **Kontinuita péče** od počáteční diagnostiky přes nastavení léčby až po případné nasměrování na specializované pracoviště je skvělá. **A možnost práce z domova či flexibilního plánování je benefitem, na který se zvyká velmi snadno** – i když zkrácené úvazky se naštěstí postupně stávají reálnějšími už i v nemocničním prostředí. 

A rozdíl v platovém ohodnocení? O tom si můžete přečíst zase v [jiném článku](https://magazin.csmedical.cz/platy-lekaru-v-cesku-kolik-si-lekar-vydela-v-roce-2026/).

## Možná si my ženy nemusíme neustále dokazovat, kolik toho zvládneme samy

Odpoledne zavírám ordinaci a přeladím na další roli. Zbytek dne už totiž tradičně patří rodině. A protože se zároveň **začínám intenzivně připravovat k atestaci,** dochází mi, že jestli chci v následujících týdnech někam nacpat ještě pravidelné učení, **budu muset začít hledat čas i tam, kde jsem ho doteď nehledala.** 

Takže dnes mě čeká ještě **pohovor s hospodyní.** Dvakrát týdně nám pomůže s domácností. Poklidí, vypere, přerovná věci, donese nákup, občas něco uvaří nebo zašije kalhoty. 

**Outsourcing.** Slovo, které zní skvěle v managementu, ale trochu podezřele, když ho použijete na vlastní koš s prádlem. Jenže hodina, kterou nestrávím uklízením, může být hodina s dětmi. Nebo hodina učení. Nebo někdy dokonce i chvilka pro mě (nebo pro partnera). **Možná si nemusím neustále dokazovat, kolik toho zvládnu. Možná je mnohem důležitější umět si vybrat, co z toho všeho opravdu musím zvládnout právě já a co si můžu dovolit delegovat jinam.** 

Pak už následuje klasický večerní provoz. Večeře. Koupání. Postele. Pohádka. Momentálně čteme Křemílka a Vochomůrku. Při jejich čtení mám krásný nostalgický pocit, navíc Tlapková patrola a některé další výdobytky současné dětské kultury už ve mně vyvolávají lehce dávivé pocity. **Jakmile děti usnou, jdu vyhodnocovat holtery. Na učení už dnes nemám mozkovou kapacitu, ale hodinu práce ze sebe ještě dostanu.** Pak zaklapnu počítač. 

Odlíčit. Umýt vlasy. Možná maska. Zkrátka se pokusit udělat ze sebe zase trochu člověka a nevypadat jako šmudla. **Protože někde mezi pacienty, dětmi, atestací a domácností bych pořád ráda zůstala taky sama sebou.**